Metallica v Praze nezklamala ani v roce 2019
Legendární Metallica zavítala 18. srpna 2019 opět do Prahy. Téměř po roce a půl od vyprodaného koncertu ve zdejší O2 areně přijela se svým WorldWired Tour, na kterém prezentuje své poslední album Hardwired...To Self-Destruct. Tentokrát tedy s obří open-air show, která se konala v pražských Letňanech. Koncert byl opět vyprodaný a organizátoři hlásili 70 tisíc lidí, což už je slušný počet.
Mé předchozí návštěvy této kapely byly vždy v pražském Edenu, kde se přeci jen tolik lidí nevejde a jelikož jsou Letňany na konečné metra, měl jsem trochu obavy z hromadného jednosměrného odchodu po skončení koncertu. Před koncertem jsem však žádné davové šílenství nezaznamenal a i kvůli zdržení na D1 a následnému shánění volného místa k zaparkování na druhém konci Prahy jsem dorazil na místo konání právě včas, pár minut před začátkem vystoupení hlavní hvězdy. Předkapely Bokassa a Ghost mě tedy minuly, ale asi mě to ani nemrzí a vyhnul jsem se zdlouhavým prostojům. Lístky na stání před podium byla asi nejlepší volba a místo poblíž podia, odkud bylo tou dobou relativně ještě dobře vidět, se dalo najít ještě snadno. Nebylo to sice na úplný dosah muzikantům, ale kdybych měl stát někde až vzadu v tom sedmdesátitisícovém davu, koncert bych si asi neužil vůbec. Z takové vzdáleosti nemohlo být na muzikanty vůbec vidět a publikum v těchto místech se mohlo kochat snad jen animacemi na obřích LED stěnách, které tvořily prakticky celé podium. Těžko říct, zda to stojí za to. Sice slyšíte kapelu hrát živě, ale lepší přehled máte doma na DVD, i když na gauči nezažijete tu koncertní atmosféru. My jsme na tom tedy byli ještě dobře, ale přeci jen tomu taky chybělo ještě nějakých pár metrů blíže k podiu, aby byl prožitek plnohodnotnější.
Kolem osmé hodiny se západem slunce se spustilo klasické intro Ennio Morriconeho - Ecstasy of Gold a bylo jasné co bude následovat. Na obrazovkách, které ještě prosvěcovalo zapadající sluníčko se pak objevilo další intro s motivy alba Hardwired a stejnojmenou skladbou Metallica koncert odstartovala. Na vrcholcích podia se při ní nafoukly obří balony s totožným motivem, které pak na konci písně explodovaly a že to bude dobrá show bylo jasné už od začátku. Následovala starší The Memory Remains, při které se publikum hezky sborově rozezpívalo a od té doby už jej měla kapela na lopatě. Frontman James Hetfield poté promluvil k publiku a slíbil, že budou hrát písně nové, starší i ty hodně staré, načež potěšil skalní fans následující peckou Ride the Lightning. Hetfield byl po celý večer evidentně dobře naladěn a s publikem často vtipkoval. Bylo vidět, že si koncert užívá, stejně jako celá kapela a rozhodně to z jejich strany nebyla nějaká rutinní záležitost.
Playlist byl pestrý a stejně jak James na začátku slíbil, dostalo se prakticky na průřez celou jejich dosavadní tvorbou. Nejvíc kusů samozřejmě zaznělo z poslední desky (4), přičemž osobně mě potěšilo zahrání pecky Here Comes Revenge, která mě z nových věcí zaujala asi nejvíce. Při následující Moth Into Flame poprvé zažehly na podiu plameny, které v refrénu začaly šlehat i z vrcholků podiové konstrukce a z osvětlovacích věží, které jsme měli za zády. Efektní grilovačka tak trochu po vzoru Rammstein! S plameny se ale jinak během koncertu celkem šetřilo a nebylo to nijak přehnané. Zkrátka zažehly tam, kde měly být. Efektní pak byly i laserové efekty, které prosvěcovaly celý areál během několika písní.
Poprvé u nás byla zahrána i pecka z alba Death Magnetic - The Day That Never Comes a potěšilo i zařazení úderné pecky Frantic z alba St.Anger. No a pak už lze jmenovat namátkově jen klasiky, bez kterých se zkrátka koncert Metalliky většinou neobejde ať už je to The Unforgiven, Sad but True, One, Master Of Puppets nebo For Whom the Bell Tolls. Stejně jako loni zhruba uprostřed koncertu odehrála Metallica píseň z repertoáru lokálního interpereta. Po loňském Jožinovi z bažin se čekalo, s čím pánové příjdou tentokrát, ovšem už ve chvíli, kdy si na sebe basák Robert Trujillo bral kárované sako, bylo mi jasné, že to bude opět Ivan Mládek. Bohžel to byla opět i stejná pecka, což už publikum moc nenadchlo a bylo to spíše zklamání. Chyběl tam totiž už ten pověstný moment překvapení. Pánové možná čekali, že s větším davem to bude znít líp než loni anebo se jim prostě jen nechtěla učit nová písnička, ale tohle zkrátka podcenili. Opakovaný vtip už holt vtipný nebývá.
Do finále se šlo s výtečnými peckami Creeping Death a Seek & Destroy, které už komplet celá kapela odehrála na vrcholku Snake Pitu, čili výběhu do publika, kde se i s bubny usadil i Lars Ulrich a finále to bylo jak se patří. Lars mimochodem opět potvrdil, že je sice legendou, ale ne nějakým extra virtuozem a během koncertu bylo slyšitelných několik chybiček, kdy se buď uťal anebo netrefil do rytmu, ale s tím už se tak nějak u něj počítá.
Přídavky pak obstaraly tři songy - nový Spit Out the Bone, povinný Nothing Else Matters a grandiozní Enter Sandman na jehož konci násladoval dlouhý ohňostroj a vzápětí klasické dlouhé loučení kapely a rozhazování trsátek po hrstech do publika. Koncert to byl skvělý. Metallica hrála dvě a půl hodiny, což si málokdo troufne a i přes to, že na vizáži muzikantů už je znát zub času, byli ve vynikající formě a byla to stará dobrá Metallica, na kterou stojí za to vždy zajít. Show na světové úrovni, spolu s Rammstein udávající směr v tomhle žánru. Obavy z hromadného úprku davu na metro a následných tlačenic v jeho útrobách se samozřejmě potvrdily, nicméně tentokrát už na to magistrát nějak myslel a posílil jeho linky, které fanoušky odbavovaly poměrně rychle, takže to naštěstí netrvalo nijak dlouho, jak jsme zde už kdysi zažili. Koncert tedy zmáknutý a příště by Metallica mohla přijet zase i někam na Moravu.
