RECENZE: Ahard - Devítka
Na úvod této recenze se musím přiznat, že je to snad poprvé, co hodnotím CD kapely, od které jsem doposud nic neslyšel ani na koncertě, ani z předešlé tvorby a pouze jsem o ní věděl jen to, že existuje. Když jsem však dostal nabídku na recenzi nového alba kapely Ahard, neváhal jsem. Rád si rozšiřuju nové hudební obzory a tohle byla další možnost, i když jsem šel do úplného neznáma, bez možnosti srovnání s předešlými počiny. O to víc to bylo zajímavější.
Ahard je česká heavymetalová kapela původem ze severomoravského města Orlová. Založena byla v roce 2007 a na kontě má již čtyři alba. Během své historie prošla několika personálními změnami a má za sebou již řadu vystoupení, zkušenosti z velkých festivalů jako je Masters Of Rock nebo Noc plná hvězd a v minulosti absolvovala i turné s kapelou Limetall. Jde však stále o kapelu spíše regionálního charakteru a na úroveň toho, aby mohla vyprodávat kluby čistě jen s vlastní produkcí, zatím ještě nedosáhla.
Poslední jejich CD vyšlo v polovině roku 2019 a nese název Devítka. Ten byl odvozen snad jen podle počtu písní v tracklistu alba, kterých je tu skutečně devět, jinak mi nic jiného, ani v obsahu alba, ani co se počtu desek v diskografii týče, s touto číslovkou neevokuje. Na první poslech je to typicky český heavymetal s klávesami a uječeným zpěvem, který se možná snaží přiblížit zahraničním klasickým vzorům. Nicméně není to tak zlé. Co se hudební stránky týká, není tady toho moc co vytknout. Muzikanti v kapele Ahard jsou instrumentálně šikovní, dokážou poskládat dobré tvrdé riffy, vystřihnout kvalitní kytarová sóla a basa tu většinou krásně drnčí jako u Steva Harrise z Iron Maiden. Problém jsem měl občas jen s klávesami, které jsou někde vhodně přidané a zapadají, jinde mi ale jejich časté cvrlikání doslova vadilo a přišlo mi, že zvuk některých nahrávek snižují na úroveň zábavové kapely. Což je samozřejmě škoda, protože potenciál k tomu složit dobrou muziku v téhle kapele rozhodně je. Co se týče právě těchto klávesových aranží, tam už je to horší. Např. vyhrávka Kaťuši v písni Ruská ruleta zní celkem tragicky, i když určitě měla sloužit jako vtípek. Ale proč tak devalvovat jinak celkem slušnou pecku?
Při prvním setkání s albem Devítka jsem však jako posluchač měl jiný problém. Přemýšlel jsem, jestli mi vadí texty, jejich zpěvákem špatná interpretace, jeho hlasový projev anebo všechno dohromady. Doteď to nedokážu blíže specifikovat, ale vím jistě, že ta slabá stránka kapely se bohužel dle mého názoru skrývá na nejviditelnějším postu zpěváka. Zkrátka mi sem svým projevem moc nezapadá a snižuje úroveň jinak dobře šlapajícího celku. Měl jsem problém s jeho hlasem, frázováním textů i se srozumitelností v některých pasážích. Při druhém poslechu mě to už vyloženě štvalo, ovšem při dalším naposlouchávání jsem si na něj už tak nějak zvykl :-) Není v tom rozhodně nic osobního, jen pocit naprosto nezaujatého posluchače, který s kapelou neměl dříve nic co do činění.
Po textové stránce se o nějaký průser nejedná. Nicméně možná kdyby texty byly lépe interpretované, asi by to zkrátka znělo líp. Najdou se zde dobré, i ty méně složitější a občas jsou tu i nějaké pikošky. Já su sice taky Moravák, ovšem některé "moravismy" v textech jako např. "co to po mě chcou" doslova zatahají za uši. Jedním textem pak na album přispěl i Jura Šperl z již zmíněné kapely Limetall.
Vůči Honzovi Bernátkovi mám sice výhrady jako ku zpěvákovi, nicméně jako skladatel hudby i textů se podílel spíše na těch silnějších peckách, které se na albu nacházejí. Nejlépe na mě zapůsobila první a poslední píseň. Úvodní Roj skvěle šlape až v trashovém rytmu s tvrdými kytarami, závěrečná Tou cestou je zároveň asi nejchytlavějším popěvkem, který si posluchač z Devítky zapamatuje. Jinak tu podobných více chytlavých refrénů celkem chybí, což samozřejmě není pro každou kapelu nutnost a každý si hudbu skládá po svém. V paměti snad ještě utkvěla melodie z písně Poslední dobou a vcelku zdařilá je i pomalejší Musíš se hnout.
Po vícero posleších jsem si tedy na tvorbu kapely Ahard celkem už zvyknul a našel jsem si v jejich tvorbě spíše ty dobré pasáže. Nevím ovšem, jestli mě to přesvědčilo poslouchat ji pravidelně i nadále. Určitě bych rád viděl kapelu hrát i na koncertě a věřím, že své publikum má a bude si nacházet další nové příznivce. Za mě tedy dobrá hudba, která zní hodně tvrdě a když odmyslím některé klávesové aranže, poslouchalo by se mi to daleko lépe a znělo by to ještě tvrději. To platí bohužel i o zpěvu, který mi bohužel až tak nesedl. Instrumentálně má jinak kapela Ahard docela silný potenciál. Jsou to však jen mé pocity z této tvorby, o které jsem byl požádán a věřím, že kapela má spoustu fanoušků, kterým se jejich tvorba zamlouvá daleko více, mají ji rádi, sedí jim to tak, jak to je a takhle to zkrátka "chcou"!
