Koncert Kabátu pod cirkusovým stanem je vítaným zpestřením pro fanoušky i kapelu
Nebylo snad v tuzemsku kapely, která by letos v létě nevyužila možnosti hrát a nevyjela na turné nebo alespoň na některé festivaly či menší akce, které mohly proběhnout. Využila toho i jinak omezeně koncertující česká rocková jednička Kabát, která kvůli restrikcím musela už dvakrát odložit plánované halové turné. Třetí odklad je naplánován až na podzim příštího roku, ale kapela se chtěla přesto před svými fanoušky představit ještě dříve a na letní sezónu 2021 tak přišla s originálním nápadem hrát koncerty pod cirkusovým šapitó s omezenou kapacitou. Vyhnula se tak chytře i možným omezením ze strany hygieny, kdy by eventuálně nemohly být provozovány kulturní akce v uzavřeném prostoru a vzhledem k tomu, že tento cirkusový stan byl bez bočních stěn, byly koncerty považovány za open-air, ale přitom byli lidé v případě deště v suchu pod střechou.
Navštívil jsem koncert ve Zlíně a musím říct, že tenhle experiment se kapele náramně osvědčil a z pohledu dlouholetého fanouška kapely jsem ho jen kvitoval. V prvé řadě díky omezené kapacitě, kdy všechno proběhlo bez nějakých tlačenic a front v tisícihlavých davech, člověk si v klidu našel místo ke sledování koncertu a ani na pivo se nemuselo čekat. Větší převahu v publiku měli skalní fanoušci Kabátu, kteří kapelu opravdu chtěli vidět a nezalekli se nějakých omezení, ubylo naopak rodin s malými dětmi, pro které byly koncertní show Kabátu v posledních letech spíše zábavnou taškařicí pro všechny generace, což samozřejmě nikomu nezazlívám, ale pořád se jedná o rockové koncerty, ke kterým patří i jisté "nepohodlí" a to pak někteří z těchto návštěvníků špatně snáší s pocitem, že jsou snad v divadle. Zde byla místa jen na stání a podium klasicky v čele před publikem, namísto, dnes už pro mě nezajímavým, podiem uprostřed haly. Kontakt se všemi diváky je tak osobnější a ti co bývají na odvrácené straně dění u centrálně umístěných stage pak musí čekat, až k nim někdo z muzikantů příjde. Tady prostě byla vidět po celou dobu koncertu celá kapela pohromadě a měla před sebou celou dobu jednotný hrozící a zpívající dav a nic lepšího prostě na rockové koncerty už asi nikdo nevymyslí.
Koncert měl zároveň takovou správnou klubovou atmosféru a i v ní se Kabát pohybuje s přehledem, což dokázal např. v brněnském klubu Sono před dvěma lety. Dalším vítaným zpestřením bylo i zařazení několika starších pecek, které se hodně dlouho nehrály, což byla např. Balada o špinavejch fuseklích zpívaná Milanem Špalkem, Já si kopu vlastní hrob a Pohromy z alba MegaHu, Už mě bijou anebo Cirkusovej stan, který kapela hrála snad jen na tour v roce 2008 a nezahrát jej pod cirkusovým šapitó by byl zkrátka hřích. Střídaly se písně rychlé i pomalé, došlo i na akustický set, kdy Milan Špalek odzpíval oblíbeného krtka Joye a taky nově zařazenou ptákovinu Potkali se v Paříži. Celé to zkrátka bylo dobře poskládané a lidi se bavili od začátku až do konce.
Naopak bych ocenil ještě i více nějakých starších pecek z devadesátých let, kdy např. z alba Děvky ty to znaj zazněla jen povinná Žízeň a Moderní děvče, ale i tak mě playlistem Kabáti po dlouhém době docela potěšili, protože byl opravdu pestrý a nebáli se těch méně ohraných kousků. A lidi na ně reagovali stejně dobře, jako na ty ohrané. Trochu mě mrzí, když kapela v některých rozhovorech pak odmítá hrát staré fláky s odůvodněním, že už je nikdo nezná. Copak v dnešní době internetu je problém si ty staré alba vyhledat a naposlouchat?! Přeci jen kdyby bylo nějaké vzpomínkové tour k určitému albu, tak by na něj stoprocentně přišla hromada lidí a kdo chce, tak na ten koncert prostě půjde. Možná, že by nepřišly zmiňované celé rodiny, ale došli by lidi, kteří ty staré pecky prostě chtějí slyšet. Vždyť to tak funguje u spousty legendárních kapel. A kapacitně by bohatě stačily koncerty tohoto typu, nikdo by nepožadoval koncert po velkých halách nebo fotbalových stadionech. Holt všechno by šlo, ale kde není vůle... :)
Celý koncert se nesl v takovém komorním duchu. Nijak se to nepřehánělo ani se světelnou aparaturou, používali se jen bílá a žlutá světla, zvuk byl syrový, ale přitom dokonalý. Celé to bylo v duchu takového jakoby návratu ke kořenům, k jehož atmosféře přispělo i dámské spodní prádlo létající na podium. Kapela to odehrála na profi úrovni a jen potvrdila, že je špičkou na domácí scéně a hravě si poradí i v takovémto nezvyklém prostředí. Nemusely ani šlehat ohně ani lítat lasery, prostě to všechno bylo jen o kapele a o publiku a pro mě osobně to byl jeden z nejlepších koncertů Kabátu za poslední dobu.
