REPORT: Písničkám Daniela Landy akustická forma sluší
Zpěvák Daniel Landa se po sedmi letech vydal opět na akustickou šňůru. V mezidobí zvládl několik úspěšných halových koncertů uprostřed stadionů i Velekoncert v pražských Letňanech a nyní opět nastal čas ke zklidnění a malé změně. Ta mu jako muzikantovi rozhodně svědčí a jeho písně v akustické podobě dostávají úplně jiný rozměr. Přesvědčili jsme se o tom na páté zastávce jeho Akustické šňůry v Kongresovém centru ve Zlíně.
Stejně jako pro Landu, tak i pro jeho fanoušky jsou tyto komornější prostory jeho koncertů nezvyklé, ovšem přinejmenším v tomto krásném zlínském sále se obě strany musely cítit příjemně. Publikum usazeno v pohodlných fialových křesílkách mělo díky tomu větší možnost vnímat hudbu samotnou a každý tón jednotlivých nástrojů, které tu díky perfektní akustice hezky vynikaly. Na rockovém koncertě v davu uprostřed stadionu tohle zkrátka zažít nelze, přičemž každá forma má nepochybně něco do sebe. Samozřejmostí jsou i Landovy smysluplné texty, které sám autor toho večera pojmenoval jako takové malé filmečky a do většiny z nich se snažil publikum vždy tak trochu uvést a naladit se na jejich atmosféru, k čemuž dopomáhal občas i zvukař za pomocí různých zvuků v pozadí. Kulisy podia pak tvořily zajímavé prvky jako telegrafní sloup, staré vchodové dveře, ze kterých muzikanti vcházeli na scénu anebo telefonní budka, která byla využita v jedné vtipné scénce, kterou předvedl akordeonista Kája Mařík. Mezi tím vším byla pověšena prádelní šňůra s připnutými názvy některých Landových písniček a celé scéně pak dominovala obří nasvícená Luna. Pro čtenáře, který koncert nenavštívil slouží alespoň tento popis, neboť v sále bylo zakázáno pořizovat jakékoliv audiovizuální záznamy. Škoda...nicméně alespoň nikdo nerušil atmosféru se svítícím mobilem nad hlavou. Dan Landa byl už od začátku koncertu velmi dobře naladěn, vtipkoval s publikem, vtipkoval na svůj účet a reagoval i na výkřiky některých svých hlasitějších fanoušků z publika. Občas byly reakce diváků trefné, místy pak už i otravné, o což se přičinil především jeden ráznější příznivec ze Slovenska. Někdo možná čekal, že se Landa vrhne opět k razantním proslovům, ovšem tentokrát se nic podobného nekonalo a stejně jako na předchozím rockovém tour šlo převážně o muziku a zpěvák si koncert užíval jen s pomocí své tvorby, kterou v nových aranžích přednášel svým fanouškům. "Dnes vám řeknu jedno obří moudro a pak už zazní jenom trapný frky..... Obří moudro! Tak, teď jsem to řekl a zbytek už budou jen ty trapný frky". Takto zpěvák uvedl svůj koncert a zbytek večera se bez nějakých dalších mouder v pohodě obešel. Spíše pak popisoval písně samotné a impulzy, které ho vedly k jejich napsání.
Písně v nových akustických aranžích zněly fantasticky. Landa si k sobě přibral nové šikovné muzikanty, přičemž ze staré gardy zbyl jen již zmíněný Karel Mařík, který tentokrát Landu doprovázel perfektně i pěvecky, přibyl skvělý houslista, díky němuž dostala většina písní úplně jiný nádech a za vyzdvižení stál i výborný výkon mladé šikovné bubenice, na jejíž styl hraní se hezky dívalo, hezky se to poslouchalo a obzvlášť díky jejím aranžím písně povětšinou perfektně gradovaly. Rozhodně příjemné překvapení. V některých písních snad už k dokonalosti chyběl jen saxofon, ale jinak to byl akustciký koncert se vším všudy a některé písně možná zněly v tomto novém provedení i lépe, než v originále. U jiných to zase bylo naopak, ale těch bylo po málu.
Playlistu dominovaly zejména pomalejší písně z Landovy tvorby, ale tyto komorní koncerty k tomu přímo vybízí. Hodně písní zaznělo z alba 9mm argumentů a Chcíply dobrý víly, přičemž jsme mohli slyšet i takové, které na běžných koncertech Landa moc nehraje. Zazněly např. Stvůry, Sen, Jméno ve skále, Militia Christi, Dilema pyrotechnikovo nebo Vodrhovačka. V kontextu s nedávnými smutnými událostmi na severu Moravy celkem mrazilo i z textu staré písně Včera mě někdo trefil, kterou Dan pomyslně poslal do nebe a jenž byla v tu chvíli až nepříjemně aktuální. Největší hitovky jako Jó ulice, Přízraky nebo Motýlek tentokrát byly vynechány. Bylo však možná fajn, že dostaly přednost jiné, méně hrané, které by na stadionových koncertech nevynikly tak, jako zde a výběr pecek byl povedený. Landa pomocí nich ukázal i druhou tvář a předvedl, že není jen tím kontroverzním bouřlivákem, jak jej vykreslují různá media, ale i chytrým, vtipným a přemýšlivým člověkem. V neposlední řadě i skvělým hudebníkem a skladatelem, jehož tvorba stojí za poslech. Tentokráte se nedopouštěl ani nikterak velkých chyb při zpěvu, jak u něj bývá zvykem a celý koncert zvládl odzpívat s přehledem. V závěrečných přídavcích pak už i odložil kytaru a na podiu se spolu s kapelou více rozpohyboval, sklidil dvakrát standing ovation a se zlínským publikem se rozloučil novou písní Ukolébavka, která dosud ještě nevyšla na žádném albu a jejíž text je taktéž tak trochu nepříjemně aktuální a stojí minimálně za zamyšlení.
