RECENZE: Kapela GATE Crasher na novém albu "mrazení " upřednostnila kvalitu nad kvantitou
Brněnská parta Gate Crasher je kapelou, která si už pár let, sice pozvolna, ale poctivě prošlapává cestičku do vyšších pater na české rockové scéně. Přestože má za sebou několik předskakování na koncertech některých opravdu velkých světových hvězd a působí už bezmála 12 let, stále ještě nedosáhla na to, aby se samostatnou produkcí vyprodávala tuzemské sály. Nicméně důležité je, že pravidelně koncertuje a v těchto dnech má na kontě kolem šesti set odehraných štací. Její popularita roste a fanoušky si postupně získává na festivalech i na zmíněných koncertech, kde hostuje. A získává ji zaslouženě, protože jejich tvorba dokáže české rockové publikum zaujmout. Dalším pomyslným krokem, který by ji mohl posunout zase o něco dál by mohlo být nové album s názvem "mrazení", které vyšlo letos na podzim.
"mrazení" je v pořadí již pátou studiovou deskou kapely. Ta ve svých začátcích hodně koketovala i s anglickými texty, ovšem časem pochopila, že na českém rybníčku se nejvíc přeci jen uchytí s češtinou a s třetím albem anglické písně úplně vyřadila. Na něm se objevily i první větší hity, které se pro lidi staly zapamatovatelnými a kvalitní práci předvedla kapela Gate Crasher i na dalším albu #nevynechas, které vyšlo před třemi lety.
Nyní tedy přichází s albem, které sice obsahuje pouze osm písní, ovšem většina z nich je na tak dobré úrovni, že by z fleku mohla být hitem. Muzikanti se tentokrát rozhodli vsadit více na kvalitu než na kvantitu, a dosadili na album pouze skladby, o kterých byli přesvědčeni, že za to stojí. Všech osm písní by v klidu mohli zařadit do koncertního repertoáru a jsem si jist, že by sklidily úspěch.
Písně na "mrazení" jsou opravdu podařené. Je z nich znát už jistá muzikantská i skladatelská vyzrálost, zní tvrdě, refény jsou zpěvné a chytlavé. Drobné výhrady mám však ke zvuku celé nahrávky, který v dnešní době už není na úplně profi úrovni a je takový nějaký "plochý". Ačkoliv jsou písně složené perfektně, slušel by kapele kvalitní producent s lepším nahrávacím studiem, který by je dokázal zvukově více vyšperkovat. Na to je samozřejmě třeba vyšší rozpočet, kterým kapela zřejmě ještě nedisponuje, ale je to škoda. Na kvalitě písní jako takových to samozřejmě nic neubírá, na koncertech budou znít jistě skvěle, ovšem na albu bych si dokázal představit jejich lepší vyznění, i když to není žádná tragedie.
Otvírákem desky je titulní Mrazení, které zaujme dobrým tvrdým riffem a svižným rozjezdem, který se sice v refrénu trochu zpomalí, nicméně na úvod desky píseň ideální. Následující Vzpomínky jsou podle mě největší hitovkou na desce. Píseň má skvělý potenciál zaujmout i v rádiu, což z vlastní zkušenosti potvrzuji, když jsem při jejích úvodních tónech zpozorněl při cestě autem, aniž bych do té doby tušil, o kterou kapelu se v záplavě světových radio hitů jedná. Tahle pecka se opravdu povedla, chytlavý refrén zaujme. Trošku mi však nesedí pasáž uprostřed písně, kdy se z nějakého nepochopitelného důvodu ztiší a pak znovu zesílí zvuk kytar, ale budiž. Nějaký záměr v tom asi byl. Za vyzdvižení stojí určitě i píseň s názvem Laaaska. Tu výjimečně nazpíval baskytarista Macek a je bezesporu vítaným zpestřením v repertoáru Gate Crasher. Má svoji atmosféru, skvělou rytmiku ve slokách a fanoušci si ji stoprocentně oblíbí.
Pohodově až rozverně naopak působí pecka Nálady, která člověka vtáhne do uvolněných snových představ. ("Na chvilku zkusit si snít, hodiny zapomenout, kam bys chtěl v tu chvíli jít? Zahrada zapadená, tichá a nerušená, pekelně nebeskej klid.") V podobně pohodovém duchu pokračuje i následná To neřeš, která si v klidu vystačí s jednoduchým popěvkem "Naj na na na naj na na na", který bude na koncertech s jistotou zabírat. Prostě neřeš, nepřepínej a poslouchej! :) Se závěrečnou temnější písní přichází Čas se začít bát, která je snad nejtvrdší na albu a zní sakra dobře.
Nová deska Gate Crasher se tvrdě zaměřeným posluchačům bude líbit. Písničky mají tah na bránu, není zde žádné hluché místo v tracklistu, žádná tzv. vata do počtu a osm kvalitích pecek na příjemnou poslechovku bohatě stačí. Na koncertech si na nové písně lidi zatřepou hlavou i zazpívají a pokud kapela bude mít prostor, neměla by se bát většinu z nich do playlistu časem zařadit. Jistě pak zaujmou další nové fanoušky a jejich kredit bude narůstat. Na příští desce by však nebylo ještě na škodu našetřit na lepší studio s nezaujatým producentem, který by kapelu posunul zase o nějaký ten level dál.
