ROZHOVOR: Kapela Hanz´s Fuckers. Vycházející rocková hvězda z Hulína?

Fanoušci rockové hudby mohli celorepublikově v posledních letech zaznamenat na letních festivalech a dalších koncertních podiích kapelu z našeho regionu, která většinou dokázala zaujmout jejich sluch a pozornost. Jedná se o skupinu Hanz´s Fuckers, která má svoji základnu v Hulíně a postupnými krůčky, zdá se, míří do vyšších pater tuzemské rockové scény, neboť sklízí ohlas nejen u publika, ale i u slavnějších hudebních kolegů a odborné veřejnosti. Tajemství jejich úspěchu a další informace o kapele sdělil v následujícím rozhovoru zakladatel souboru, zpěvák a kytarista Johnny Jay Sorum, jehož nynější kapela byla původně pouze bočním sólovým projektem s nestálou sestavou. V našem povídání jej pak doplňoval i baskytarista AleK Shanty.

Rozhovor byl původně určený pro noviny Týdeník Kroměřížska, nyní si ho můžete přečíst i zde.

Jak byste čtenářům představili tvorbu vaší kapely? Johnny: V první řadě bych jim doporučil poslechnout naše CD. Je to zkrátka tvrdý rock´n´roll s tvrdými riffy a českým melodickým zpěvem. AleK: Někdo o nás dokonce i napsal, že s hitovým potenciálem (smích).

Kdy vznikl nápad založit kapelu, začít nahrávat písně? J: My jsme všichni dřív hrávali v nějakých jiných kapelách. A měl jsem takový sen, že si nahraju něco sám a udělám si svoji muziku. Ve zkušebně jsem si to sám nahrál na kazeťák, různě jsem to pak pouštěl kamarádům z jiných kapel a tak nějak se to chytlo až mi někdo řekl pojďme to zkusit hrát i na živo. Fungovalo to spoustu let jako můj vlastní projekt, vystřídalo se kolem mě spoustu spoluhráčů a jako plnohodnotná kapela to začalo fungovat až s nynějšími parťáky AleKem, Patrickem a Blackem.

V předešlých kapelách jsi byl původně bubeníkem. Čím to, že jsi se najednou ocitnul s kytarou za mikrofonem? J: No protože jsem do svojí kapely nemohl sehnat žádného zpěváka, tak jsem si to musel nazpívat sám. Bubeníka jsem měl Blacka a ten byl výbornej, tak jsem se dal radši na tohle.

Kdy přišel ten bod zlomu, že sis řekl, že se ze sólového projektu stane plnohodnotná kapela? J: Já jsem to chtěl už od začátku, protože mě ty písničky samozřejmě bavily (smích). Ale všichni spoluhráči hráli v nějakých jiných kapelách, takže to nešlo. Až jsme se potkali v téhle sestavě, tak jsme to myslím ucítili všichni stejně. Najednou ty ostatní kapely, ve kterých jsme hráli, neměli takovou váhu, jak tady tohle, protože to nás všechny bavilo asi nejvíc ze všeho, co jsme dělali. A: Takhle to funguje od podzimu 2017.

Projekt už tedy funguje dlouho, nicméně plnohodnotně začínáte fungovat teprve pár let. Jak je pro bezejmennou kapelu těžké si to jméno vybudovat? Co pro to musí dělat? A: Těžký to je všeobecně, ale my jsme to měli usnadněný trochu i tím, že jsme spoustu koncertů absolvovali s našimi předešlými kapelami, které nebyly na scéně až tak neznámé. Proto už se se spoustou pořadatelů i jiných kapel známe a nestáli jsme v tom roce 2017 jakoby úplně na začátku, ale pokračovali jsme v tom, co jsme dělali předtím. Nyní akorát pod hlavičkou Hanz´s Fuckers.

Johnny jak se ti podařilo přesvědčit ostatní členy k trvalé spolupráci? J: Já jsem je přesvědčoval pořád, dlouho to trvalo. Ale nechtěli, cukali se (smích). To byl samozřejmě nějaký vývoj. Nějaký koncert jsme si v počátku spolu zahráli a oni na to postupem času přišli sami, že tu hudbu cítí podobně jako já. Nějak to prostě vyplynulo. Nebylo to násilný, že bych je nějak nutil hrát jenom se mnou. Každý měl něco jiného a tak nějak jsme cítili, že tohle nás baví nejvíc, tak jsme se vykašlali na ty ostatní kapely a začali dělat naplno tady to.

Ozývají se už nyní pořadatelé sami nebo se musíte ještě nějak nabízet? J: Samozřejmě máme už za ty roky pár známých pořadatelů, kteří nás na své akce pozvou a někdy jsou to právě lidi, se kterými se známe už z působení v dřívějších kapelách. A: Má to teď vzestupnou tendenci. Samozřejmě se čas od času musíš i někomu ozvat, ale naštěstí je to i tak, že se ozývají sami a za to jsme rádi. Nikam se vyloženě necpeme. Zvou si nás na hostování i známější kapely, se kterýma jsme se potkali třeba někde na fesťáku, tam jsme se domluvili, že se jim to líbí, tak nás prostě vzali. J: Často je to i tak, že někde přijedeme, zahrajeme tam dobrý koncert, lidem se to líbí, tak nás pozvou příště sami. Ale musíš se tam dostat poprvé nějak. A: Paradoxně teď se nám ozývají hodně z těch nejzazších částí republiky jako je Karlovarsko nebo Sokolov, kde jsme odehráli pár parádních akcí, udělali jsme si tam jméno a budeme se tam vracet. Nejbližší koncert tam bude teď s Arakainem.

Zmínili jste, že vám občas pomáhají i jiné známější kapely, které si vás přizvou jako hosty na své koncerty. Můžete zmínit, o které šlo? J: Harlej, Doga a teď to budou např. Horkýže Slíže. S klukama s Harlej to bylo tak, že jsme se potkali na koncertě a oni nám sami nabídli, že bychom si před nimi mohli zahrát. S Izzim z Dogy jsme kámoši už dlouhá léta přes motorky, tak tam to bylo zase trochu jinak.

Jak jste si koncerty s nimi užili? J: Parádně. Všude plné sály, bylo to úplně super tyhlety koncerty. Měl jsem trochu strach, jestli nás třeba přijmou fanoušci Harleje, jestli to na ně nebude moc tvrdý, protože Harlej je přeci jen trochu víc do bigbítu, ale lidi byli super. A: Bylo to i trošku naopak, než jsme sami očekávali, kdy nás fanoušci Harleje přijali daleko lépe než třeba na koncertě s Dogou, ke které máme stylově jakoby blíž, ale ten ohlas tam nebyl až tak velký. To ale spíš přisuzujeme i tomu, že jsme tam hráli moc brzo a klub v tu chvíli nebyl ještě moc zaplněný.

Jak k vám přistupují zmíněné kapely? Berou vás jako rovnocenné partnery? A: Za nás můžu říct jen to nejlepší. Necítili jsme se tam jako že bychom byli předkapela a že by si s námi „vytírali zem“. Měli jsme svého zvukaře, kterého nám povolili si vzít, takže i po stránce zvukové to bylo absolutně bez problémů a dali nám úplnou volnost. J: Určitě jsou to kámoši a v pohodě lidi ti kluci z těch kapel. Neměli jsme žádný extempore.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch? J: Úspěch je to, že můžeme hrát a že těm lidem můžeme dávat to, co nás baví, co hrajeme, že máme možnost to předvést a nacpat to do nich. Proto to asi děláme. A: Kdyby nás to nebavilo, tak to dělat ani nemůžeme. J: Není to sport, takže zlatou medaili odnikud nemáme (smích).

Nemají fanoušci nebo pořadatelé občas problém s názvem vaší kapely? J: Mají no (smích). Ze začátku se stávalo, že ten název často i zkazili na plakátech. Ale za ty léta už to máme tak zavedený, že jsme to nechtěli měnit. A: Možná, že v tom roce 2017, kdy jsme z toho udělali plnohodnotnou kapelu, byla poslední možnost ten název ještě změnit, ale neudělali jsme to a myslím, že jsme to ani neřešili. Teď už je na to pozdě.

Většinou převládá názor, že česká kapela by měla mít český název. Přeci jen Kabát, Traktor nebo Vypsaná fixa, ač to zní pro rockovou kapelu jakkoliv zvláštně, jsou pro lidi lépe zapamatovatelné než party s anglickým názvem. Neuvažovali jste nikdy o nějaké podobné změně? J: Ne. Já si myslím, že Hanz´s Fuckers je dost český (smích). To si každej přeloží, to je jak Black Milk! :-)

Vaše texty jsou ovšem v češtině. Byly někdy i pohnutky k angličtině ve vaší tvorbě? J: V žádným případě, u mě určitě ne. Pokud bychom nějakým způsobem žili v anglicky mluvícím státě nebo jezdili hrát po celé Evropě, tak bych se tomu nebránil. Ale tady je to jinak, tady jsme doma a nikam se necpeme, protože to stejně nemá cenu.

A: My jsme hodně takový fajnovky, takže i kdybysme měli někam jako vyjet a jet čtrnáct dní v dodávce, tak bysme se zbláznili z toho, že si nemůžeme umýt prdel :-)

Kde berete inspiraci k textům? J: Řekl bych, že tak 85% textů je o mě nebo z mého života. Pocity, které jsem někdy prožíval. Samozřejmě bych chtěl umět psát texty jako Jarek Nohavica o něčem. To mě fakt strašně fascinuje, co lidi s tou češtinou dokážou dělat, ale většina jsou moje pocity ze života. A: Johnny je takovej „speciální magor“. Někdo skládá text a je to takové plané, kdežto on si to nechává vždycky až do studia, tam to na nás vyblije a my jsme z toho všichni úplně hotový. Takže texty jdou opravdu z něj a není to žádná přetvářka. J: Není to samozřejmě úplně všechno o mě. Co jsem napsal např. o drogách, tak to bylo i o různých lidech kolem mě, co jsem třeba zažil a viděl, jak dopadli, takže v textech není vyloženě jen moje ego.

Změnilo se něco po tom, co se z projektu stala plnohodnotná kapela? Podílejí se i ostatní kluci na tvorbě? J: Od té doby, co přišel Patrick do kapely, tak se to rapidním způsobem změnilo, protože Patrick jakožto nejmladší z nás je fakt plodnej a pořád z něho padají riffy. Takže na každé zkoušce pak dokážeme udělat nějakou novou písničku, protože pokaždé něco přinese a vždycky se v tom všichni najdeme. Teď už tedy na hudbě makáme všichni.

Jaké jsou vaše hudební vzory? J: Tak na prvním místě určitě Metallica a čím jsem starší tak tím víc mám rád starý kapely jako Black Sabbath, Led Zepellin, Thin Lizzy atd. Líbí se mi klasický americký rock´n´rollový věci, takový ten tvrdý proud. Anthrax, Megadeth, Pantera, Slayer, Korn atd. A: Mám to podobně a myslím si, že jedeme všichni na jedné vlně. Naopak mě úplně irituje ta novodobá rocková a metalová hudba, kde se jen podladí kytary a mizí odtud ten opravdový rockový feeling, to co je v té staré muzice muzikou. My dva s Johnnym to máme asi stejně, Patra jako nejmladší z kapely ujiždí i na více modernější muzice a Black má rád všechno co my tři, ale zajíždí i dál, třeba do country. Základ ale máme všichni stejnej.

Je pro vás důležité zaujmout diváky podiovou show s různými efektními prvky na scéně nebo sázíte čistě jen na kvalitu svých písní? J: Tak tady ty věci kolem toho, jako je např. pyrotechnika, stojí spoustu peněz, takže to máme teprve v plánu. Chtěli bychom to samozřejmě dělat i tak, aby si to lidi užili a bylo to pěkný i pro oko ten koncert. Zatím se snažíme hrát a aspoň u toho vypadat dobře (smích). Řešíme hodně zvuk. Nepoužíváme žádnou elektroniku, hlavně aby to hrálo pořádně nahlas.

Myslíte, že je možné, aby se kapela z kroměřížského regionu v současné době prosadila do špičky tuzemské rockové scény? Máte ty ambice? J: Jasně. Já myslím, že přece vůbec nejde o to, odkud jsi. A: Kdybychom tomu nevěřili, tak se na to vykašleme. Ale jdeme si za tím a nehledíme doleva doprava. J: Určitě to ale neděláme proto, abychom byli slavní. Prostě nás to fakt baví, chceme to hrát a to je pro nás nejvíc, že můžeme jet spolu na koncert a zahrát si svoje písničky. A jestli se to někomu bude líbit nebo jestli se to prosadí, tak to je nám v podstatě jedno. Ty lidi to ucítí sami a kdo má srdce, tak pozná, že to jde z tebe.

Poslední vaše studiové nahrávky jsou z roku 2018. Plánujte už i nějaké novinky? J: Určitě jo. Máme nahraný na demáč asi nějakých jedenáct nových věcí, takže už jsem psal i nějaké texty a chceme jít do studia určitě letos. Vydat bychom to ale chtěli asi až příští rok. Tady to léto bychom rádi jeli ještě se starým playlistem, protože jsme ho ještě do všech nenarvali, ale materiál na další desku už máme. Nebude to už EP, ale plnohodnotné album.

Jakub Malenovský.