Rock In Kroměříž nabídl Rybičky 48, Trautenberk i Stromboli
Nově vzniklý festival Rock In Kroměříž, jehož počátek se datuje k roku 2019, si na svůj teprve druhý ročník musel počkat dva roky. Stejně jako ostatním pořadatelům nebylo ani těm z kroměřížského Výstaviště umožněno díky covidovým opatřením navázat na úspěšný první ročník a tak se i prvotně plánovaný program musel drobně upravovat. Nabídka kvalitních kapel byla ale i tak dostatečná a do areálu Výstaviště znovu nalákala poslední květnovou sobotu spousty rockových fanoušků.
Už brzy, v čase sobotního oběda odstartovala program na hlavní stage kapela Hanz´s Fuckers, která postupně přilákávala k podiu blíž své fanoušky, ale i lidi, kteří se po poslechu tohoto koncertu jejich fanoušky teprve třeba mohli stát. I přes zpočátku slabší účast diváků do toho kluci šli naplno a své vystoupení odehráli jako profíci.
Na následující UDG už lidi nejspíš vydechli po obědě a areál se začal plnit čím dál víc. Matně vzpomínám, zda-li jsem tuhle kapelu v minulosti někde viděl živě, ale už tomu pár let asi bude. Jejich tvorba jde tak nějak mimo mě, pár známých písní na konci jsem znal včetně asi nejznámějšího hitu Kurtizána, ale jinak vystoupení neurazilo / nenadchlo.
Mnohem větší ohlas už pak zaznamenali známí recesisti z Brna Morčata na útěku, kteří pod podium přitáhli především mladší publikum a zanotovali si s ním jejich známé, svérázně přetextované covery. Během jejich vystoupení se však vyskytnul nenadálý technický zádrhel, díky kterému koncertu tak trochu spadnul řetěz, až to musel pohotově zachraňovat i moderátor, ale nakonec se vše vyřešilo, nic neshořelo a kluci to mohli dohrát do konce.
Na Trautenberk už bylo plno. Tahle banda je v tuzemsku oblíbenější čím dál víc a nejinak tomu je i v Kroměříži, kde sklidila do té chvíle asi největší ohlas. Zkrátka jsou ještě neokoukaní, umí udělat show a hrají skočnou hudbu s jednoduchými slogany, které si s nimi dav zazpívá. Na festival ideální a u nás zatím originální.
Stromboli pak mezi těmito partami působili spíše jako něco, co do konceptu úplně nezapadá. Je to hudba k náročnějšímu poslechu a vyžaduje možná i jiné prostory než hlavní čas na festivalu, kde jsou kapely skladbou víceméně pro mladší ročníky. I tak si bezesporu tento čas zasloužili, neboť Michal Pavlíček s Bárou Basikovou byli jednoznačně největšími hvězdami, které na podium toho dne vstoupili a bylo i překvapením, že nikdo ani z mladších během koncertu neodcházel a vychutnával si jejich kytarové a pěvecké umění, stejně tak jako souznění celé kapely. Nakonec tady jejich vystoupení tedy dopadlo dobře a závěrečné legendární písně jako Veliké Lalulá, Košilela nebo Ó hory v přídavku sklidili velký aplaus a to především od pamětníků, kterých tu taky nebylo málo.
O závěr na hlavní stage se postarali Rybičky 48, kteří opět přivezli velkou ohnivou show, plameny a jiskry létaly na všechny strany a určitě zahřáli obecenstvo nejen v prvních řadách, protože po setmění už bylo celkem chladno. A Rybičky ohněm rozhodně nešetří. Občas přemýšlím, jestli tyhle pyroshow jsou pro některé kapely nutné v tak bohatém obsahu, nebo-li skoro v každé písničce a jak by jejich koncert vypadal bez plamenů. Není to případ jen Rybiček, ty mají hitovky, které by utáhly koncert i bez ohňů, ale když tak sleduju české kapely, tak kdo nemá oheň, jako by nebyl. Je to efektní, lidi to baví, na fotkách to taky vypadá parádně, ale mělo by se tím používat střídmě, protože pak už schází ten wow efekt. Rammstein stejně už nikdo nepřekoná :-) Nicméně Rybičky stejně jako při prvním ročníku měli i tentokrát v Kroměříži velký ohlas a koncert se povedl.
Na festivalu byla i druhá Stage B, kde se střídaly především menší a regionální kapely. Tady šlo možná program trochu oživit, neboť některé kapely se nedaly bohužel moc poslouchat a v pauzách, kdy se koncerty mezi hlavní a vedlejší stage prolínaly, by mohla hrát i známější jména. Největší zájem zde projevilo publikum až večer o domácí Barricade, kteří mě také jako asi jediní z tohohle programu něčím zaujali, jinak tu byla slabší skladba kapel.
Druhý ročník Rock In Kroměříž co do účasti diváků asi nebyl opticky tak nabitý, jako ten první, možná chybělo ještě pár větších lákadel v programu, ale i tak to rozhodně nebyl žádný propadák a co do organizace skvěle zmáknutý festival se slušným zázemím.
