Rocker tělem i duší – to je Izzi z kapely Doga


V sobotu 9. března proběhne v kroměřížském Domě kultury druhý ročník tzv. close-air hudebního festivalu s názvem DéKáčko fest, jehož hlavním tahákem bude hard rocková kapela Doga. S frontmanem této party, která loni oslavila již 30 let na scéně jsme si povídali nejen o kapele a nadcházejícím kroměřížském koncertě, ale i o jeho pestrém rockerském životě.

Rockovým fanouškům Dogu asi netřeba představovat, nicméně jak bys popsal svoji kapelu a její tvorbu člověku, který s ní doposud nepřišel do styku?

Já bych mu asi nic nepopisoval a pozval bych ho rovnou na koncert (smích). To popisovat nejde, to se musí vidět živě. Doga je živá kapela, která hraje 80 koncertů ročně, v podstatě už 30 let a určitě je nejlepší kapelu vidět a zažít na koncertě.

V loňském roce jste oslavili 30 let existence. Jak probíhaly oslavy tohoto kapelního jubilea? Probíhaly tak, že jsme vydali desátou desku v pořadí s názvem Hard Werk, k tomu jsme natočili dva klipy na Fabriku rock´n ´rollu a Beskydy a odjeli jsme asi 14 větších koncertů Hard Werk Tour. Kromě téhle jarní šňůry samozřejmě i spoustu festivalů a dalších samostatných koncertů, takže dohromady jsme i za ten loňský rok těch 80 koncertů dali.

S Dogou už patříte ke stálicím na české rockové scéně a určitě pozoruješ, že se nějak vyvýjí? V čem se nejvíc během těch třiceti let proměnila ať už pozitivně, či negativně?

Nedokážu bilancovat za třicet let, ale v čem se nejvíc proměnila za poslední dva roky je to, že kapely zdražily o sto procent (smích). Jinak kapely fungujou plus minus stejně a občas někdo vystřelí nahoru. Ta republika je bohužel malá, takže se všichni znají navzájem.

Z mého pohledu ale pozoruju, že kapely mají čím dál víc možností si zahrát, protože koncertů je čím dál víc. Dřív bylo např. jen pár velkých festivalů a nyní se hraje každý víkend někde. Přesně tak. Je to tím že dnes už má v podstatě každá vesnice svůj festival a města mají své městské slavnosti, takže těch koncertů je strašně moc a jsem zvědav, jak dlouho to vydrží. Samozřejmě teď zaplať pánbůh za to, teď je to super, ale mě připadá, že to je neudržitelný, že tolik festivalů nemůže být v republice. To je nesmysl.

Je mezi kapelami konkurence?

Vždycky byla a bude. Já tomu říkám taková zdravá konkurence, která musí být. Taková ta rivalita. Některé kapely se mají rády míň, některé víc, tak to vždycky bylo a bude. To není nic, co by bylo zvláštního a existuje to víceméně na celém světě.

Co je podle tebe základem úspěchu, aby se kapela držela více jak 30 let na úrovni?

Myslím si, že každá kapela potřebuje motivaci, potřebuje hrát, mít koncerty a někdo to musí táhnout, ať už frontman nebo někdo, kdo se o tu kapelu stará. Je to strašně těžký. Sám víš, že když je v kapele čtyři nebo pět muzikantů, tak každý člověk je svým způsobem individualita a udržet to pohromadě je strašně těžké. Proto si myslím, že je velké štěstí, když ty kapely hrajou pohromadě takhle dlouho, protože to o něčem svědčí. Minimálně o tom, že se ty lidi spolu snesou. Trávíme spolu totiž spoustu času v autech, na koncertech a víceméně jsme každý víkend pryč, takže to je velké umění, že jsme se ještě nepozabíjeli a my si to užíváme. Letos hrajeme už 31 let, zaplaťpánbůh máme sezonu už vyprodanou a na příští rok už z půlky plnou takže největší štěstí pro tu kapelu je, že ti kluci spolu vydrží, že je to baví a to je to nejvíc. Proto to děláme. Ta cesta je cílem.

Kdo byl tvým muzikantským vzorem, když jsi začínal s muzikou?

Já, i přes můj ročník narození, jsem vyrůstal na Judas Priest, Iron Maiden a podobně „novějších“ kapelách. Nevyrůstal jsem na Deep Purple apod. Takže já jsem spíš strašně miloval Judas Priest a mám je strašně rád do dneška. Samozřejmě mám rád i spoustu jiných moderních kapel, ale na tomhle jsem vyrostl a v té době pro mě byla Judas Priest kapela číslo jedna.

Pro některé mladé začínající rockery jsi možná nyní vzorem i ty. Jakou radu bys jim dal, aby mohli se svou kapelou prorazit?

Zkoušet, cvičit, jezdit hrát, bavit se tím, užívat si to a makat. Když jsme začínali, tak jsme zkoušeli třeba dvakrát, třikrát týdně. Jezdili jsme do Ostravy 40 km autobusem a tam jsme 3 až 4 hodiny zkoušeli a jelo se domů a ráno do práce a takhle jsme to dělali několik let. Hráli jsme koncerty, snažili jsme se to dělat co nejlíp. Už od začátku jsme se snažili vymýšlet koncertní scény, takže nás to bavilo dělat se vším všudy a fanoušci si jistě všimnou, že takhle to vlastně děláme dodnes.

Loni jste vydali v pořadí již desátou desku nazvanou Hard Werk a jedete s kvalitně vypadající scénou stylizovanou do fabriky rock´n´rollu. Můžeš čtenářům vysvětlit, jak vznikl nápad s rock´n´rollovou fabrikou?

Tak jelikož žiju v Nýdku, což je kousek od Třince, chodím tam na hokej, zdejší železárny jsou mi blízko a máme odtud spoustu fanoušků, což jsou kluci, kteří makají v železárnách, takže je to takové spojení toho, že je to víceméně podobný s tím našim koncertním životem. My taky kolikrát dohrajeme koncert, přejíždíme na hned druhý, jsou tam ohně na podiu, železo, ten pot a dřina je tam taky svým způsobem. Ten text je o tom, že je to napůl fabrika, kdy člověk maká v těch železárnách a my zase makáme na tom podiu, takže v podstatě je to podobný.

Vy navíc celá kapela pocházíte tak trochu od černého řemesla, když jste všichni vyučení mechanici, zámečníci apod. Dokázal by ses ještě vůbec k tomuto dělnickému řemeslu vrátit? To si asi představit nedovedu, protože jsem končil v práci v roce 1992 a když si to spočítáš, tak to už je pěkně dlouho (smích). Takže nevím, jestli bych ještě něco takového zvládnul dělat, ale myslím si, že ne, že už jsem spoustu věcí zapomněl a už bych to asi nedokázal dělat. Musel bych dělat asi něco jinýho, kdyby to nešlo.

Tebe to od muziky párkrát zaválo i k filmovému herectví. Můžeš zmínit, ve kterých filmech sis zahrál?

Poprvé jsem si zahrál v hororové komedii Choking Hazard, pak ve filmu Muzzikanti, což je vlastně trošku příběh inspirován Dogou i mou postavou Izziho, kterého tam však hraje Pavel Kříž. Není to ale samozřejmě vyloženě film o nás. Mihnul jsem se pak i v pohádce Když draka bolí hlava, asi na sekundu jako rytíř a stejně tak se mihnu i ve snímku Stockholmský syndrom, který poběží v České televizi nejspíš tento rok a tam se ukážu jako motorkář, který vychází z pumpy.

Jak jsi již zmínil, postavu Izziho hraje ve filmu Muzzikanti Pavel Kříž. Ty jsi mu propůjčil v písních jen svůj hlas, svoji kapelu Doga a svou přezdívku. Bokem sis tu zahrál jen jako spoluhráč v kapele. Jaké to bylo sledovat herce, kterak vlastně hraje tebe?

Pocit to byl samozřejmě zvláštní. Měl moji motorku, moji vestu, kytaru a všechno co bylo na place vlastně bylo mé a bylo zvláštní to vidět, jak to Pavel zahrál, protože já ho znám jako „Básníka“ a víš, že tam to bylo trošku jinak. Myslím ale, že se s tím slušně popral, i když spousta našich fanoušků se ptá, proč jsem to nehrál já. Ale já nejsem herec samozřejmě, takže tak to bylo a já myslím, že to je zajímavý.

Nepadla před natáčením úvaha, že by sis ve filmu zahrál sebe sám?

Ze začátku se to nějak řešilo, ale nakonec volba padla na Pavla Kříže.

Postava Izziho nakonec v tomto filmu umírá a ty jako herec přinášíš při pohřbu kytky na hrob, který nese tvou reálnou jmenovku. Jako vtípek to vyznívá skvěle, přesto nebylo to pro tebe trochu morbidní, přinášet si kytky na „vlastní“ hrob?

Musím říct, že ten pocit nebyl zrovna příjemný (hořce se pousměje).

S celkovým výsledkem filmu jste byli jako kapela spokojeni?

Myslím, že jo. Není to Armageddon, je to film, který je z našeho kraje a vždycky se ten film odvíjí od rozpočtu. Je to normálně takový odpočinkový film s dobrou muzikou a s dobrými herci, jak českými, tak slovenskými a hlavně se skvělou polskou herečkou Michalinou Olszańskou, kterou diváci můžou znát z filmu Já, Olga Hepnarová i z mnoha dalších zahraničních filmů.

Ty jsi vizáží ztělesněním takového pravého rockera a k tomu patří i řada tetování. Máš spočítáno, kolik motivů už na svém těle máš?

Ono to už moc nejde spočítat, protože se to prolíná a ty věci jsou už tak spojený, že to nejsou samostatný práce a já to nedokážu říct. Je to v podstatě horní půlka těla (smích).

Je tetování pro tebe už závislost?

Není. Teď si dávám pauzu a pokaždé, když tam jdu, tak si říkám, že už je to naposled. Přesto si myslím, že to ale ještě není definitivní.

Co pro tebe tetování znamená? Má nějaký hlubší význam?

Samozřejmě skoro všechny motivy, které na těle mám, mají hlubší význam. Některé jsou osobní, některé až tak ne, ale nejsou to omalovánky, aby to bylo jen tak, abych byl počmáraný. Dělám si to sám pro sebe a nepotřebuju to někomu vysvětlovat. Samozřejmě není problém říct, co je co. Když se na to podívám, tak levá ruka je v podstatě motorka, protože jsem motorkář a mám motorky rád a druhá ruka je muzika. Tam jsou kytary a věci, které mají něco společného s hudbou.

Teď mě napadlo v souvislosti s tvou image… Kdy vlastně přišel nápad s přelepováním bradavek na koncertech?

Abych pravdu řekl, tak to už je pěkně dlouho. To už je hodně let a přesně si to ani nevzpomenu…je možný, že už je to třeba dvacet let. Už to tak nějak ke mně patří, stejně jako koncertní hláška „K..va, jste tady?“ Ale to přelepování bradavek asi není úplně můj vynález, určitě to použil i někdo přede mnou a nikdy jsem nad tím nějak nepřemýšlel.

Jak jsi řekl, patří k tobě i motorky a vím, že jsi vyznavačem značky Harley Davidson. Kdy jsi poprvé k motorkám přičichl?

První motorka byla Honda Shadow, druhá Yamaha Virago a pak už jsem měl Harleye, což bylo někdy v roce 1996.

Ke konci loňského roku jsi projel na motorce Spojené státy. Kam všude jsi zavítal a máš odsud nějaký zajímavý zážitek?

Projel jsem spíše jen západní pobřeží, kdy jsme projeli sedm států za šest dnů. Navštívili jsme např. Californii, Colorado, Utah, Mexico a další a bylo to úžasný. Najeli jsme 3500 km a projeli jsme úžasnými místy, jako jsou Grand Canyon, Bryce Canyon, Las Vegas, Nevada a samozřejmě jsme stihli projet i část slavné Route 66. Nejeli jsme ji bohužel celou, protože na to nebylo tolik času.

Vrátíme se ke kapele… Co s Dogou plánujete pro letošní sezonu?

Na letošní sezonu budeme mít novou scénu, kterou právě doděláváme a hlavně připravujeme na podzim nové best off album, kde bude třicet věcí vybraných z našich dosavadních deseti CD, plus jedna nová pecka.

Ačkoliv jste v okolí hráli už mnohokrát, přímo v Kroměříži bude Doga vystupovat vůbec poprvé. Na co se místní fanoušci mohou těšit, na co bys je nalákal?

Přijedeme v plné síle v duchu posledního alba Hard Werk, na podiu budou obří ventilátory a další zajímavé efekty. Na našich koncertech šlehají ohně, ale např. i padá sníh. Zahrajeme průřez písničkami za těch 30 let, co jsme složili.

Do Kroměříže s vámi přijede i kapela Booters, která s vámi jela loňské turné. Co můžeš říct o téhle kapele?

Jsou to výborní kluci z Prahy, kamarádi, takže my je berem s sebou, ať si s náma zahrajou a je to kapela v pohodě, takže lidi se mají na co těšit. Pak tu bude ještě hrát kapela Sweet Leopard, což jsou kluci z Ostravy a bude to s nimi takový zajímavý a pestřejší.

Nejčastěji jste v našem regionu vystupovali v Roštíně na Kamínce, kde jste jednu dobu byli považováni za skoro domácí kapelu, neboť se bez vás neobešel téměř žádný ročník. Máš z tohohle festivalu nějaký zajímavý zážitek?

Já jsem tam jezdil strašně rád. Tehdejší pořadatel Lumír Zakravač to dělal výborně a ta atmosféra tam byla vždycky taková domácí a pro kapely to bylo vždycky super. Těch příhod tam bylo několik veselých, pilo se vždy do ranních hodin a úplně jsem to tam miloval. Teď už to sice pořádá někdo jiný, ale my se tam letos s Dogou vracíme asi po třech letech a opět si tam zahrajeme.

S fanklubem jste v našem regionu strávili i dva ročníky tradiční Dovolené s Dogou ať už to bylo poprvé na Kamínce nebo pak na lesním penzionu Bunč. Pomohla k tomu právě znalost prostředí díky tomuhle festivalu?

Určitě je to jedno s druhým a my jsme se inspirovali tím, že jsme na tom Bunči spali, když jsme hrávali na Kamínce. Letos bude Dovolená s Dogou už popatnácté a rozhodli jsme se, že to po těch patnácti letech už uzavřeme a dáme si nějakou pauzu, protože už to bylo náročné. S fanoušky se určitě budeme potkávat někde jinde a určitě se objeví něco jinýho, aby to pro všechny bylo zajímavý.

Máte už vytipováno, kam se chystáte s fanoušky letos?

Ještě nemáme, ale řeší se to a doufám, že se to v nejbližších dnech rozsekne, aby byl jasný termín a místo. Je to takové poděkování fanouškům, že mají možnost s námi jet a posedět s námi u pivka, pokecat a strávit s námi tři dny.

Jakub Malenovský.

  • Facebook
  • YouTube
  • Instagram
 THE ARTIFACT MANIFAST: 

 

This is a great space to write long text about your company and your services. You can use this space to go into a little more detail about your company. Talk about your team and what services you provide. Tell your visitors the story of how you came up with the idea for your business and what makes you different from your competitors. Make your company stand out and show your visitors who you are. Tip: Add your own image by double clicking the image and clicking Change Image.

MOJE TVORBA TAKÉ ZDE:
NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY: 
 SEARCH BY TAGS: 
Zde může být
vaše