Rocksymphony s Noidem a Martou Jandovou odehrála ve Zlíně směs hitů od rockových velikánů
Rocksymphony je unikátní český projekt, který spojuje slavné rockové hity se symfonickým orchestrem. Filharmonie Bohuslava Martinů pod vedením dirigenta Viktora Kozánka několik těchto evergreenů nacvičila spolu s rockovou kapelou a o hlasovou interpretaci písní se stará hvězdné duo v podání zpěvačky Marty Jandové a Václava Noida Bárty. Rocksymphony má za sebou již několik úspěšných vyprodaných koncertů a na domácí půdě ve Zlíně zahrála v podvečer 26. dubna ve sportovní hale Euronics.
Nechybělo málo, a i ta mohla být toho večera vyprodaná. O koncert byl skutečně velký zájem a tak jsem se i já byl přesvědčit, v čem spočívá jeho kouzlo. Spojení rockové hudby se symfonickým orchestrem bývá zpravidla vždy hezkým zážitkem a dobrá show, o kterou se stará pěvecká dvojice bývá na těchto vystoupeních zaručena. Koncert začínal nezvykle již v 18 hod., což bylo na páteční den poněkud brzy. O úvod se však ještě postarala místní zlínská předkapela F-Dur Jazzband, takže vystoupení Rocksymphony začínalo až kolem 19.hod a později příchozí tak o hlavní hvězdy nepřišli. Rocksymphony zahájila svůj koncert instrumentální skladbou The Call of Ktulu od kapely Metallica a kdo někdy slyšel spojení této americké hvězdné party se symfonickým orchestrem na desce S&M, mohl srovnat že se bezchybná prezentace této skladby zlínskou filharmonií téměř nijak nelišila od originálu. Na úvod jsem tedy pomyslně smekl klobouk a pak už na podium vtrhl živel v podobě zpěvačky Marty Jandové, která odzpívala spolu s kapelou a orchestrem skladbu od AC/DC - Back in Black. Jandová vnesla na podium velký příval energie a najít ji v hledáčku foťáku, kdy by byla alespoň na vteřinu bez pohybu, byl celkem náročný úkol. Nicméně takovou ji známe i z působení v její domovské kapele Die Happy a je dobře, že ani s přibývajícím věkem jí energie na podiu neschází. Je to zkrátka rockerka tělem i duší. Během večera sice často nakukovala do papírů s textem, což nikdy nepůsobí moc profesionálně, k její obraně však můžeme přičíst fakt, že nezpívá své texty a Rocksymphony není její domovská kapela, se kterou by vystupovala pravidelně. Jinak ovšem předvedla bezchybný výkon a fanoušci ji mají rádi.
Jako druhá zazněla píseň z filmu Rocky, Eye of the Tiger, kterou již interpretoval "zpívající kulturista" Václav Noid Bárta. Tomu samozřejmě sedla tato písneň naprosto skvěle a díky svému charisma si téměř okamžitě získal obdiv mnoha divaček v publiku. Zbytek osazenstva pak určitě mohl obdivavat jeho skvělý hlas, který se do rockové hudby skvěle vjímá. Je jen škoda, že se jí Noid věnuje tak málo, protože by ho řada fanoušků na rockových podiích jistě ráda viděla častěji.
Své síly pak oba zpěváci spojili ve čtvrté skladbě od Alice Coopera Poison, kterou si střihli jako duet a dál už se pak pravidelně střídali a nějaké další společné duety přidali. Spolu jim to na podiu sedí a skvěle se doplňují. Je vidět, že si tato dvojice sedla i lidsky a pojí je přátelství i v soukromém životě. I mezi písněmi dokázali publikum vtipně pobavit a působili velmi uvolněně. Mezi lidi se nebáli vyrazit ani během vystoupení, když se Noid odhodlal projít celou halu mezi davem a zpívat u toho Living After Midnight od Judas Priest nebo když se Marta Jandová v závěru večera položila na ruce publika a nechala se unášet nad hlavami lidí přes půlku haly. I tohle jistě přispělo ke skvělým zážitkům z večera a fanoušci tak mohli být spokojeni, že mohli mít tyto hvězdy téměř na dosah.
Po osmi písních následovala dvacetiminutová pauza, na což rockový fanoušek není sice moc zvyklý, ale byl to převážně koncert filharmonie a tam tyto pauzy bývají běžné. Ve druhé polovině večera a zvláště v jeho závěru už začal koncert více gradovat a mít šťávu. Zazněly tu písně od Black Sabbath, Deep Purple, Guns N’ Roses nebo Bon Jovi a obzvlášť u dvou závěrečných písní bylo publikum skvěle nabuzené. Následovalo samozřejmě několik přídavků a jedním z nich byla i píseň z nové sólové desky Marty Jandové s názvem Barvy, která v doprovodu symfonického orchestru vyzněla velice hezky.
Celý koncert proběhl v příjemné atmosféře, která ovšem byla tak na pomezí mezi pravým rockovým koncertem a koncertem filharmonie. V první půlce jsem byl docela na rozpacích z prostoru, neboť by mi podobný koncert pasoval spíše do místního kongresového centra nebo do nějakého komornějšího sálu, kde by více vynikla akustika a symfonický orchestr by byl lépe zřetelný. Ve velké sporotvní hale se občas v tom celkovém randálu ztrácel. Ve druhé půlce už se naopak rozjelo i publikum a atmosférou už to připomínalo rockový koncert. Napomohli tomu i zpěváci, kteří diváky zkvěle rozpumpovali a oba byli ozdobou téhle show. Bezchybná byla i rocková kapela s personami jako Hanz Sedlář za bicími nebo David Uher s kytarou a obdiv si zaslouží samozřejmě i orchestr, který podal skvělý a jistě vcelku náročný výkon. Rocksymphony zkrátka stále roste a stoupající pouplarita tohoto projektu o tom jen svědčí.
Video: Black Sabbath - Heaven and Hell, Deep Purple - Soldier of Fortune, Kiss - Rock and Roll All Night, Guns N’ Roses - Sweet Child O’ Mine
FOTKY:
