Na Slavnosti piva pod komínem po dvou letech zavítaly tisíce hudebních fanoušků
Po dvou vynechaných ročnících, které byly zrušeny díky covidovým opatřením se opět v tradičním květnovém termínu a bez jakýchkoliv restrikcí rozjely oblíbené Slavnosti piva pod komínem v Záhlinicích. Pořadatelé jako bonus za vynechané dva roky přidali pro své věrné jeden festivalový den navíc a tak si zde fanoušci dobré muziky a piva mohli naplno užívat od čtvrtka až do sobotní noci.
Čtvrtek
Čtvrteční program odstartovala už v 16:45 první kapela Cookies a na květnový termín a všední den už se v tu dobu areál záhlinického pivovaru začal překvapivě rychle zaplňovat. Druhá v pořadí hrající kapela, téměř domácí Hanz´s Fuckers už měla v prostoru před podiem slušnou řádku posluchačů, kterým dokázala, že i nedaleko od komína se dá vytvářet slušný rock´n´roll na úrovni, se kterým postupně začíná sklízet ovoce po celé republice.
Na následující Alkehol už bylo před podiem pěkně husto a kapela, která v tomto roce slaví již 30 let své existence se s fanoušky podělila o své největší hity. Zahrála i jednu novinku z čerstvého alba Haleluja a potěšila všechny příznivce pivní zábavy. Alkehol to dokáže rozjet během koncertu spolu s fanoušky a naladit se na jejich vlnu jim pomáhala láhev rumu, která padla během vystoupení a přesto to na jejich výkonu nebylo nijak negativně znát. Holt kluci už mají něco odehráno a odpito a i když hrají třicet let, pořád z nich jde na koncertu ta správná energie a radost z hraní, kterou už některé, i méně dlouho hrající kapely místy postrádají. Headlinerem prvního dne pak byla kapela Škwor. Ti zde hráli úplně poprvé a kromě nových písní z posledního alba Tváře smutnejch hrdinů sem přivezli představit také nového kytaristu. Martin Volák zde bohužel dlouho nevydržel a náhle oznámená změna před koncertní sezonou překvapila asi každého fanouška. Do party byl angažován mladý kytarista Honza Chudan, pro nějž to byl v Záhlinicích teprve druhý společný koncert ve Škworu, ale předvedl se celkem obstojně. Přestože je zde mezi kluky na první pohled značný věkový rozdíl, vypadá to, že by to mohlo fungovat. Více přineseme brzy v rozhovoru, který jsme na místě s kapelou pořídili. I ve všední den byl areál zaplněn několika tisícovkami diváků, kteří si s kapelou zazpívali známé písničky a atmosféra byla vynikající.
Pátek
Téměř letní počasí vylákalo na festival v následujících dvou dnech ještě více lidí a tak nově rozšířený areál zažil hned zátěžovou zkoušku, kterou spolu s pořádajícím týmem myslím zvládnul takřka bezchybně. Zkrátka i v malé vesnici se dá udělat velký festival. Páteční hudební program zahajovala kapela Kameron následována dámským souborem Loretta. My jsme do areálu dorazili až na vystoupení pražské punkrockové partičky Zakázaný ovoce. S těmahle týpkama jsme se trochu zčuchli už loni na Dřevorockfestu a nyní už byla nálada během koncertu i následně po něm v útrobách pivovaru značně uvolněnější. Po covidové pauze už mají kluci zase o něco víc nahráno a z podia šla větší jistota. Přímé sluníčko opírající se o stage však kapele moc do karet nehrálo a na podiu údajně v době jejich koncertu bylo naměřeno kolem čytřiceti stupňů. Nicméně svému publiku se i tak zavděčili a to je důležité.
Po nich už následovali matadoři z kapely Doga. Ti nedávno přicestovali z USA, kde natáčeli svůj nejnovější klip k písni Route 66 a někteří z nich nepřijeli zcela ve formě. Bubeník Mrňus si zde totiž přivodil úraz dolní končetiny a tak do Záhlinic přicestoval o berlích. Na vystoupení to však nebylo nijak naštěstí znát a celý koncert odbubnoval bez známek nějakých indispozic, takže vše šlapalo jak mělo (kromě jeho nohy)! Pro Dogu to bylo první letošní venkovní hraní, takže zde předvedla zase trochu inovovanou scénu a taktéž nové písničky z posledního alba Respekt. Nedalo nám to a museli jsme si jít do davu trochu zapařit a trochu zavzpomínat na staré časy, kdy jsme za touhle bandou jezdili na kdejaký koncert v okolí.
Následující Horkýže slíže jsem zachytil až zhruba ve druhé polovině vystoupení, ale docela mě příjemně překvapili, protože se na to dalo zase po dlouhé době koukat. Když tady hráli naposledy, bylo to takové bez šťávy a energie, od té doby jsem je viděl ještě párkrát a prostě mě ty jejich koncerty nějak nebavily. Tady si ale opět napravili reputaci, opět to mělo drive a energii, Kuko byl taky zábavnější a celá kapela se snažila. Frontman vsadil na novou indiánskou image, což není úplně špatný nápad a celkem fajnově doplňoval písničky i na Panovu flétnu, či jak se ten indiánský nástroj jmenuje :) Představili zde živě i novou píseň Ty vieš že sa chovám, tak jak sa chovám, ke které o pár dní později zveřejnili i celkem vtipný klip a pěvecký prostor na koncertě dostala poprvé i baskytaristka Verča. Být kapelou, dal bych jí víc prostoru i v jiných nových písničkách, protože zpívá celkem hezky a koncerty by to jistě zase nějak oživilo. Ženský hlas je přeci jen zajmavým doplňkem a třeba taková Malá Žužu by jí taky sedla :)
Největším tahákem druhého dne a možná že i celého festivalu, bylo pro mnohé vystoupení legendární bránické kapely Tři sestry. Ta sice na druhý den oslavovala v Praze 37 let výročním koncertem, ale odskočila si i do Záhlinic, kde přislíbila účast už v minulém, covidem zrušeném ročníku. No a odehrála své standartní a profesionálně odvedené festivalové vystoupení, kde nechyběly klasické hity jako Kovárna, Zelená, Mexiko, Život je takovej, Lidojedi a mnoho dalších. Zkrátka sypala hit za hitem až najednou byl konec a zdálo se, že koncert nějak rychle utekl. Někdy je hodina zkrátka málo, ale na festivalech to holt jinak nejde. Sestry jakoby ale měly počasí na objednávku, protože se závěrem jejich koncertu se začal v Záhlinicích zvedat vítr a bezprostředně poté, co kapela slezla z podia začalo pršet a přihnala se bouřka. Poslední páteční vystoupení kapely Křídla pak museli z technických důvodů pořadatelé zrušit, ovšem i tak odcházeli i po druhém dni návštěvníci z pivovaru spokojeni.
Sobota
Sobotní program odstartoval v pravé poledne písničkář Záviš, který vlákal do areálu první zvědavce i spoustu jeho fanoušků. Ti si vychutnávali jeho písně v prvních řadách, ostatní poslouchali vsedě na trávníku a užívali si jeho vtipné a místy i romantické texty, které jistě nejednu zamilovanou dvojici navnadily na večer. Záviš si pochvaloval místní pivo a po dlouhé zdravotní indispozici bylo vidět, že už je opět ve formě a zase mu chutná.
Další skoro domácí kapelou byli kroměřížští DneskaNe, kteří si tu taky rádi zahráli před domácími fans a pochvala patří frontmanovi, že i přes technický problém s kytarou v závěru koncertu to dohrál celkem se ctí jako profík.
Dark Gamballe to sem z Vyškova taky neměli daleko a hráli zde úplně poprvé. Dříve jsem na ně jezdil celkem často, pak jsem je dlouhých pár let živě neviděl a teprve nedávno jsem se k jejich tvorbě vrátil i díky Spotify, kde jsem si chtěl poslechnout jejich poslední album nominované na Anděla. No a musím říct, že se jim hodně povedlo, stejně jako předchozí a nominace přišla právem. Tihle kluci už mají za sebou vystupování na velkých festivalech, je tam znát zkušenost a taky trochu "jinakost" oproti ostatním českým kapelám, což je dělá zajímavými. Rád jsem je tady zase po dlouhé době viděl, zahráli dost dobře a snad si řekli o účast i na některém z příštích ročníků, možná že i v lepším hracím čase.
Na jinou notu pak zahrál Fleret, který zde měl opět pěvecký doprovod v podobě Zuzany Šulákové a to je prostě "valašský odlitek" její maminky Jarmily, které opravdu jakoby z oka vypadla. V momentě kdy nastoupila na stage, číšila ji z očí čistá radost a veselá energie, až se člověk musel při sledování koncertu usmívat. Prostě i takové kapely na rockový festival zapadnou a zrovna tahle má mnoho zkušeností i s metalisty, když pravidelně vystupuje na festivalu Masters Of Rock. Následné posezení s frontmanem Zdeňkem Hrachovým a jeho veselé historky byly snad ještě lepší jak celý koncert. Díky nim jsme pak vynechali i následný koncert kapely Turbo, ale to nás nijak nemrzí. Valaši jsou prostě borci!
Kapela, bez níž si Slavnosti piva pod komínem asi už nelze představit má jméno Traktor. Tahle banda tady zatím nevynechala ani jeden ročník a je na ní krásně vidět, jak spolu s celým festivalem roste. Každým dalším ročníkem jí přibývá před podiem mnohonásobně publikum a nyní kapacitu rozšířeného areálu solidně otestovala. Pokud to tak půjde dál, tak už možná v dalších letech plocha pivovaru ani nebude stačit. Nicméně je vidět, která česká kapela je momentálně v laufu a jednou z nich je momentálně právě Traktor. Na kontě má sedmou desku s názvem Sedmá strana kostky, která je velmi úspěšná a i díky povedeným show si kluci získávají stále nové a nové fanoušky. V Záhlinicích představili pár nových kousků, zahráli samozřejmě mnoho hitů osvědčených a když jsem sledoval při závěrečné písni Letokruhy koncert zpoza podia, šla ze zpívajícího publika neskutečná síla, ze které šel až mráz po zádech. V tu chvíli jsem si říkal, že není možné, kolik sem dorazilo naráz lidí. Pro muzikanty musí být tohle taktéž zážitek a droga, které se těžko odvyká.
Díky rozhovorům, které jsme pak pořizovali, mi unikla i podstatná část koncertu kapely Walda Gang. Nicméně část jsem zahlédl a kdybych si pustil záznam z roku 2018 nebo i let následujících, viděl bych asi stále to samé co letos. Stejná show, stejné hlášky, žádná inovace...prostě už by to chtělo změnu. Jediný rozdíl byl v tom, že tu tentokrát neměli kytaristu Marcuse a zaskakoval někdo jiný. Walda Gang tu taky ještě nevynechali, na festivaly patří, lidi si chtějí zahalekat, ale každej rok sledovat totožnou show už je celkem nudné, když víte, co příjde. O hvězdné finále se postarali slovenští Desmod, kteří už tu mají taky celkem silnou základnu fanoušků. A ty určitě nezklamali, přestože sem přivezli úplně novou sestavu, ve které z té předchozí zůstal jen frontman a bicman. Ksicht téhle kapele stejně nejvíc dodává zpěvák Kuly a posluchačům je asi ve finále jedno, kdo ten zbytek k němu odehraje. Nicméně řádně omladili, přidali něžné pohlaví a zdá se, že to funguje.
Slavnosti piva pod komínem mají za sebou tedy asi zatím nejlepší a nejúspěšnější ročník. Prospěla určitě i ta nechtěná dvouletá pauza, protože lidi jsou po zábavě hladoví a chtějí se zase bavit. První venkovní pořádná akce je k tomu jak dělaná. K návštěvnosti jistě přispělo i krásné počasí a kvalitní, dobrými jmény nabitá skladba kapel. Piva se jistě vytočily hektolitry a tak všichni snad budou s letošním proběhlým ročníkem spokojeni.
Fotky rozdělené dle jednotlivých kapel najdete i na facebooku musicreport.cz
Na festivalu jsme taky natočili hromadu zajímavých rozhovorů a záběrů z vystoupení, které vám budeme postupně během léta servírovat, tak sledujte webovky nebo sociální sítě a vše se k vám včas dostane!
