Svatováclavské slavnosti v Kroměříži proběhly s nutnými omezeními, hlavní hvězdou byl Olympic
Jedním z mála tradičních hudebních festivalů, které v okolí Kroměříže přežily navzdory vládním koronavirovým opatřením byly Svatováclavské slavnosti na zdejším Výstavišti. Pustit se do pořádání takto velké akce v dnešní nejisté době není nic lehkého a za to, že ji s předstihem nezrušili a vydrželi až do poslední chvíle, si pořadatelé jistě zaslouží uznání.
Mohli sice těžit z pozdějšího termínu na konci léta a mít tak delší čas na vyčkávání, ovšem i nyní pod hrozbou druhé vlny pandemie přícházejí další restrikce. Open-air akcí se naštěstí dotkly jen málo, ale i přesto musel pořadatelský tým splňovat některá nařízení. Slavnosti díky tomu tentokrát proběhly jen na jednom podiu s omezeným programem, přičemž areál musel být rozdělen na dva samostatné nepropustné sektory. Publikum tak bylo rozděleno na poloviny, ovšem toto nutné omezení asi každý skousnul. Lidé byli rádi hlavně za to, že se mohou na závěr léta pobavit při písních svých oblíbených kapel a užít si trochu zábavy, která od začátku tohoto podivného roku chyběla. O hudební program se od brzkého odpoledne staraly kapely Turbo nebo Wohnout, v závěru jehož koncertu jsme teprve přicházeli do areálu. Odchytili jsme tedy alespoň po koncertě Honzu Homolu k malému videorozhovoru, který brzy zveřejníme zde na musicreport.cz
Ze Slovenska dorazila oblíbená parta Horkýže Slíže, která zařadila do playlistu i dlouho nehrané nebo méně známé písně, což bylo jistě příjemným zpestřením jejich koncertu, který se odehrával za, pro kapelu asi ne moc příjemného, nízkého světla zapadajícho Slunce, který muzikantům žhavil do obličejů. Pro fotografy ovšem jinak idelální podmínky :-)
Velkým tahákem byla bezesporu kapela Olympic s Petrem Jandou v čele, který prokázal, že on ani jeho kapela ještě zdaleka nepatří do starého železa a je tou pravou hudební legendou. Publikum si získal nejen svým charizmatem, ale i bezchybným výkonem na podiu, kde sebevědomě využíval předsunuté molo pro svá kytarová sóla apod. Největším překvapením pro mě bylo zahrání skoro až metalové pecky Když ti svítí zelená, kterou "stařící" zahráli jako z partesu, až mi spadla brada. Slavný hit Dej mi víc své lásky s kapelou pak ve finále koncertu zpívalo celé výstaviště.
Na závěr letošních Svatováclavských slavností pak zahrála kapela Jelen, která sice žánrově do skladby programu úplně tak nezapadala, ale publikum ji přesto ocenilo řádným ohlasem. Tahle mladá, spíše folková banda má něco do sebe, přestože většina jejich písní jede skoro jen v jednom kopákovém rytmu a vypomáhá si covery od Michala Tučného. Nicméně je to taková něžnější verze Divokého Billa, na tuzemské scéně vesměs originální a známé hity si s nimi lidé rádi zazpívají. O něco zajímavější pak byla druhá polovina jejich vystoupení s dámským vokálním doprovodem zpěvačky Kateřiny Marie Tiché. Celá akce pak byla zakončena ohňostrojem a přáním všech zúčastněných, že snad ta příští festivalová sezona už bude zase normální.
